THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pojmenování kapely bývá často propíraným tématem. Přece jen by název měl o hudbě, či postoji k ní, něco vypovídat. Inspiraci pak skupiny berou, kde se jen dá. Cizí jazyky, neuvěřitelné spojování slov, oxymoróny, ... či dokonce literární předloha? Připomeňme si dva příklady objevující se v Silmarillionu (J.R.R.Tolkien): AMON AMARTH - „Hora Osudu" , GORGOROTH - „hrůza, děs"... Jak si mám tedy vysvětlit název roudnické gothic-metalové kapely DEMENCIA MORTALIS? Samozřejmě podle slov zpěváka: „Tento bizarní název někdo prostě plácnul na některé z raných zkoušek. Nic konkrétního to snad původně ani neznamenalo, ale označení „dementi“ nám vůbec nevadí, je to součást recese.
V gothic vodách už delší dobu platí jeden profláknutý (leč stále dosti účinný) recept, který použila i roudnická parta. Krom kytar, baskytary a bicích se uplatňují housle, klávesy a dva vokály - mužský řev a ženský andělský zpěv. Najednou tu však máme, co se počtu týče, obdobu KELLY FAMILY po chřipkové epidemii. I když tento fakt skupině podmínky pro klubové hraní neulehčuje, plní se DEMENCII MORTALIS soupiska koncertů. Jestli si tedy chcete poslechnout jejich druhý počin „No God Is Here“ naživo, sledujte webové stránky.
Intro, které otevírá celou desku je... jedna velká nuda. Stále čekám na nějaký nápad, ozvláštnění, změnu. Neděje se však nic, a já silou vůle tlačím slider dopředu (3:43...uff). Obavy jsou ovšem rozptýleny „Sit And Wait“, která přichází vzápětí. Pomalu se začínám poměrně spokojeně zaposlouchávat, když mě z gothic nálady vytrhne jakýsi pochod (?!) v páté skladbě „Desperado“. Jakoby ale DEMENCIA MORTALIS věděla, že tímto šlápla vedle, konejší hned vzápětí pomocí „Witch“ a „Too Late“- nejpovedenějšími a nejvýraznějšími skladbami na albu.
Hlavní problém bych viděla ve „stejnosti“ skladeb. Zpěvačka by si se svým hlasem také mohla více pohrát. Co bych ale jednoznačně vyzdvihla jsou housle. Vykreslují každou skladbu a dělají ji až o třídu lepší. Vážně dobré. Za povšimnutí stojí také texty, které má na svědomí zpěvák Headbanger.
„Your breath won´t let me die
Your tears will always make me cry
Your warmth won´t let me freeze
Your locks all belong to my keys
You´re mine to my surprise
I bless the day we first met
The sky might be overcast
But your shine enlightens my fate“
DEMENCIA MORTALIS se pomalu dostávají do podvědomí. A mají solidně našlápnuto. Doufejme, že se jejich tvorba bude vyvíjet stejnou rychlostí (a kvalitně) jako doposud. „No God Is Here“ doporučuji všem, kteří mají chuť na romanticko-temné chvilky, či jsou zvědaví na posun, který se podařilo DEMENCII MORTALIS předvést.
DEMENCIA MORTALIS se pomalu dostávají do podvědomí. A mají solidně našlápnuto. Doufejme, že se jejich tvorba bude vyvíjet stejnou rychlostí (a kvalitně) jako doposud. „No God Is Here“ obsahuje pár dobrých skladeb, i když celkově zní poněkud stereotypně.
6 / 10
Headbanger
- zpěv
Monča
- zpěv
Zelior
- 1. kytara
Comatt
- 2. kytara
Kuba Nosek
- basa
Charon
- bicí
Jatic
- housle
Pája
- klávesy
1. Intro
2. Sit And Wait
3. The Deceived
4. Fire
5. Desperado
6. Witch
7. Too Late
8. The Cruellest Beast
9. Born
10. Come Away
11. Salo
12. To You With Love
Nah, okolní nástroje fajn, ale když už se to ohání metalem, tak by to snad mohlo bejt postavený na kloudnejch kytarách, ne na tom dřeváckym punk-rocku
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.